Indočínská Expedice

Východní Thajsko

Přilétáme do sedmi milionového města Bangkok. Máme zde 2 noci. Vlastně 3, protože přilétáme o půl druhé a chceme se vyspat. Pomocí Ubera bereme čáru a to doslova. Řítíme se prázdnými osmi proudovými dálnicemi k našemu hotelu, který ovšem nějakou čtvrthodinku hledáme. Padáme do postele a budíme se až v poledne. Nejspíše to bude i tím, že náš pokoj má z okna udělané zrcadlo a vedro si dovnitř jen tak pouštět nebudeme. V té době ještě holdujeme klimatizaci, což nás za chvilku přejde… Po vykopání se z postele si vytyčujeme cíl dne: Najít levné elektro. Vyrážíme. U prvních stánků zjišťujeme, co nás tady bude doprovázet celou dobu. Je to jídlo, všude kam se podíváš! Odmítej ho, když vidíš nakrájená čerstvá manga, ananasy, vývary s nudlemi, smažené nudle/rýže a ty hordy zákusků a ovocných koktejlů!

První den jedeme hodně lowcoast a tak chodíme všude pěšky. Prozkoumáváme všemožné lidmi narvané obchodní domy až k prasknutí. Neboť, jak nám později bylo vysvětleno, Thajci se v parném horku schovávají do vychlazených chrámů spotřeby. Po zjištění, že ceny elektroniky rozhodně rajsky nízké nejsou, přejíždíme do centra za pomoci skyline (nadzemky) a tak příznačné motorové lodě. Tedy vlastně jsme chtěli do centra, jenže než jsme se probojovali od přídě lodi, kde jsme seděli, k na zádi umístěnému východu, tak už jedeme na opačný břeh řeky. Chrámy jsou stejně již zavřené, takže prozkoumáváme slavnou backpackers street. A pomalu si to šineme do hotelu. Krásných 29 km v ještě krásnějším vedru.



Druhý den se potkáváme s místní slečnou, která nám prozrazuje něco o historii, vývoji architektury a vůbec o všem. Spolu s ní a dalším Frantíkem z CS se učíme, jak si správně sekáčkem otevřít čerstvý kokos. Chrámy s místní znalkyní jsou opravdu lahůdka, oproti NaSa (Najdi si Sám). Dáváme si večeři ve vyhlášené pouliční restauraci v Chinatownu.



Cesta na ostrov Ko Sichang nám zabere celý den. Ještě, že jsme si mohli nechat náš velký batoh v hotelu (snad ho ještě někdy uvidíme)! Trmácet se i s ním by bylo opravdu za trest. Ale musím říci, že kromě ubytování a lesu tankérů a přepravních lodí se mi tam líbilo opravdu všechno. Hned večer jsme našli malý obchůdek, kde každý večer koukali na přímý přenos Thajského boxu. Hned o kousek dál byl kopeček s královskou zahradou a přímo ve městě jsme objevili pouliční stánek s nejlepším Pad Thai v celém Thajsku. Bez přeháněk! Tedy vlastně s, protože toto období sucha je poněkud podivné, jak všichni říkají. Každý den chvilku prší a slunce spíše vykukuje zpoza mraků. Naštěstí pro nás, jinak bychom se uškvařili.



Druhý den jsme si připustili trochu luxusu a půjčili si skútr na prozkoumání, takže projíždíme celý ostrov křížem krážem! Pokud si zvyknete, že se jezdí vlevo a že skútry skoro zásadně neblikají při změně směru, tak to jde. Sem tam podél krajnice projede nějaká motorka či cyklista v protisměru, ale na to si zvyknete. Kruháče jsou tady k smíchu, jediné co se dodržuje je směr jízdy, tedy většinou.

Pláž Tampang beach byla nic moc, protože se dalo sedět jen pod deštníky restaurace. Ale pak jsme objevili letní sídlo králů, kde kromě parku jsou nádherně rozmístěné budovy s nezvykle dřevěnou podlahou (všude v Thajsku jsou jen dlaždičky) a velkými francouzskými okny. Parádní místo dát si čerstvé krevetky! Všichni místní sem jezdí se navečeřet (na motorce si dovezou véču z pouličních stánků a „restaurací“). Klášter se zvonicí vysoko na kopci byl skvělou noční lahůdkou, neboť kdy jindy pozorovat otisk Buddhovy nohy, než když tam nikdo není?

Další den se přesouváme do blízkého turistického města Pattaya. Zde při západu slunce obdivujeme místní celodřevěný chrám, který je takovou místní Sagrádou Familii, protože se neustále dostavuje a dovyzdobuje. Večer pak jdeme okouknout místní promenádu plnou lehkých slečen, drahého pití a barů s divadelním podáním Thajského boxu.



Přesouváme do Chantanuburi. Tam nás Tuk-tuk bere z autobusáku, ihned si půjčujeme motorku u známého a doopravujeme se k hotelu na samotě. Tam si užíváme přítomnosti anglického učitele, který nám rovnou naplánuje zítřejší výletní den. Už jen sehnat pasové fotky na víza do Kambodži, najíst se, najít něco pro zaplnění ledničky a může se jít spát. Druhý den však umírám! Plánovaný přejezd za 2 dny do Ko Changu ani málem nestihneme. Trochu nás mrzí, že jsme okolo Chantanuburi nic neviděli, protože město mělo pěkné centrum obtočené jako had kolem řeky, největší křesťanský kostel v Thajsku, skvělý trh a nebylo tolik turistické.

Pevniny už máme dost a tak se jedeme rekreovat na veleznámý ostrov Ko Chang. Zde však nacházíme jen rezorty nebo naopak zcela opuštěné špinavé pobřeží a rybářské vesničky. Ještě že u našich bungalovů je bazén, jinak bychom se v moři uvařili. Motorka rozhodně bodne, všude je dosti daleko a pěšky se dosti riskuje zdraví. Moje zdraví se lepší v polovině pobytu, jen na to jídlo musím být ještě chvíli obezřetnější, takže máme období sucharů, chipsů a sušenek. Poté co jsme se rozhodli si prodloužit pobyt na menším ostrůvku Ko Mak a zarezervovali si bungalov, v den check-outu na Ko Changu zjišťujeme, že jsme tak trochu prošvihli všechny lodě na druhý ostrov. Ale protože máme 10 bodový personál, tak nám zařizují přerezervaci bungalowu o jeden den, dopravu přímo od lodě a rezervaci lodě na druhý den. Za odměnu jsme u nich zůstali další noc! Aspoň jsme stihli prozkoumat zbytek ostrova, večeři na pláži, skoukli fotbal místních v dešti a následně si užili západ slunce, jak se patří!

Ráno se přesunujeme na přecpaný piér na naší pomalou lodičku, jenž nás dostane na maličkatý ostrov. Tam si konečně užíváme ten pravý tropický ráj s pláží za bungalovem (Monkey Island), palmami a vyplavenými plasty. Ale aspoň si můžete utrhnout vlastní kokos a vypít si nektar, aniž by vás někdo otravoval s placením či zíráním. První noc máme ve znamení žabího orchestru, natolik silného, že zabrat se dá jen se špunty v uších! Následující den je v plánu šnorchlování. Konečně! Půjčujeme si ploutve a šnorchly a já se těším, že pořádně využiju svůj nepromokavý obal na foťák. Běda, běda mi! Po dojití na pláž, jenž u přilehlého ostrůvku Ko Pi slibuje rozsáhlejší vodní faunu a floru, se mi již při první fotce zdá, že displej foťáku pod vodou nějak moc přiléná k obalu. A taky že ano. Mám tam totiž tak 2 cm vody. Teď již svítí jen malý plamínek naděje, že by po vysušení mohlo jít aspoň fotit. Potápění slušné, ale asi jsme oba viděli lepší v Indonésii a Egyptě. Potápěčské brýle bleskurychle měním za plavecké, protože se zacpaným nosem už plavat prostě neumím. Přesunem na šnorchlovací spot blíže k našemu obydlí nacházíme jen hejna mořských okurek a špinavou vodu. Po vrácení šnorchl věcí zachraňujeme den vítečnou večeří.

Protože máme na zítřejší ráno domluvenou rychlou loď a následně bus do Kambodži, tak jdeme znovu balit a spát. V noci leje jako v období dešťů. Ráno také poprchává a v dálce se černá bouřkový mrak. Vypadá to, že zážitek na rychlé lodi bude opravdu intenzivní. Taky že ano! Loď je sice zakrytá plachtami, ale už i ty propouštějí… Kapičky vody se mění v trakaře, které štípou i přes oblečení a kapitán lodi se musí orientovat podle GPS na mobilu jednoho z pasažérů, aby trefil správný přístav/pevninu. Takto promrzlý jsem dlouho už nebyl! Ještě že jsme se mohli převléct a v minivanu uháníme k hranicím s Kambodžou, kde nás potkává pořádný smažák.

Shrnutí a trochu účetnictví ;)

Celkově se nám v Thajsku docela líbilo, ale země je už dnes dost připravená na turisty, takže z cestovatelského hlediska jsme nezažili žádné velké vzrůšo. Ceny jsou dané a obchodníci je musí zveřejňovat, autobusy jezdí na čas, silnice jsou v relativně dobré kondici. Až na Dejvovu nemoc, kdy se den válel v posteli s horečkou a skoro týden ho drželi střevní a žaludeční potíže, to byla docela poklidná dovolená. Z čeho nemoc vznikla, nevíme, jedli jsme to samé…jediný rozdíl je, že Dejv hladí všechny kočky a psy co se mu připletou do cesty a že jich tady je.

Bangkok nás vyléčil za dva dny, je to opravdu velké a rušné město. Asi nejvíc se nám líbilo na ostrově Ko Si Chang (není to zrovna tropický ráj, pláže nestojí za moc a všude kolem ostrova překládají náklad z malých lodí z pevniny na velké nákladní lodě, ostrov je výletním místem pro lidi z Bangkoku a na moc bílých nenatrefíte, takže tam vládla dost autentická turisty nenarušená nálada), dřevěný chrám v Pattaya nás ohromil a v Chanthaburi jsme moc litovali, že jsme nemohli na výlet na motorce na pobřeží kvůli Dejvově nemoci. Ostrov Ko Chang už je ráj turistických resortů a Ko Mak se nám líbil jako dobrý oddech od lidí. Oba ostrovy jsou ale poměrně dražší než na pevnině, co se týká jídla.

Za dva týdny jsme v Thajsku utratili kolem 18.000,- Kč za nás oba (nepočítám letenku). Ubytování jsme si vybírali sice v levnější kategorii, ale tak, aby se nám líbilo. Jíst jsme se snažili v místních pouličních restauracích, což bylo snadné a chutné na pevnině, ale už ne tolik na ostrovech Ko Chang a Ko Mak. A že rozdíl v ceně je velký – jídlo v místní street restauraci se dá pořídit za 40-45 THB, v restauraci pro turisty kolem 120-150 THB. Za našeho pobytu jsme ani nepocítili, že je Thajsko vojenský stát, lidé jsou se situací v zemi celkem spokojení. Stále ale truchlí ze ztráty krále a ke královskému paláci doteď proudí davy v černém, aby uctili jeho památku. Lidé mají obavy, co přinese vláda krále nového a příliš mladého, ke kterému necítí žádný respekt. K nám se všichni chovali slušně, byli usměvaví, snažili se nám pomoct, za všechno děkovali a nic nám nevnucovali. Změna přišla rychle hned po překročení Kambodžské hranice! Ale o tom zas příště!

Vydáno: 14/4/2017