Australská Expedice

Sydney

Vytouženým teplem nás vítá Sydney! Přilétáme do již proudící ranní špičky. Hlavním úkolem bylo se dostat k letištnímu bankomatu pro místní měnu. Jelikož máme australskou banku (WestPac) neměl by to být problém. Zjistili jsme totiž, že při platbě kartou v jiné měně si banka účtuje 2% poplatek z placené částky, ale při výběru nic podobného nedělá. Dalším úkolem bylo pořídit si Opal Card na zdejší MHD. U této karty totiž slibují slevy při častém využití a maximální denní útratu 15$, týdenní pak 60$ a v neděli se jede za 2,50$!

Protože máme hromadu času, neboť při online Check-inu pro ubytování na kolejích místní High School jsme uvedli příjezd ve 13:00, rozhodli jsme se neplatit velkou příjezdovou taxu, jenž se platí při užití MHD z letiště (15 AUD), a dostat se ke snídani pěšky.

Mladší bratr strýčka Googla, Google maps nás však žene přes rekonstruovanou cyklostezku, takže cesta se již na začátku komplikuje. Jítě dochází velmi rychle trpělivost, ale nakonec nás pracovník letiště posílá na správný směr a v opravdu horkém australském ránu si konečně užíváme to vytoužené sluníčko, kterého je však po velmi krátké době až moc. Přes doporučenou trasu se dostáváme ke klasickému provozu v Sydney, který nás nemile překvapuje, takže měníme rychle naše plány a jedeme zbytek cesty vlakem. Snídaně je ve znamení čerstvého ovoce a lenošení v parku.

Po empirickém výzkumu zjišťujeme, že až na velké výjimky tady všichni milují pudla, či křížence s pudlem, kteří jsou kudrnatí a nepouští chlupy. Každopádně být takhle chlupatý pes a žít tady, tak bych rozhodně chcípl horkem!

Univerzitní městečko jde cítit již od vlakové zastávky Newtown, kde lze najít velmi levné restaurace a kavárny, jak na hlavních ulicích, tak i v zapadlých zákoutích. Na pekárnu s kavárnou a hipsterskou klientelou s opřeným singlspeedem venku také nezapomněli. Koleje mají vzezření jako ty staré z Harryho Pottera, jen tady je to o dost menší a novější. Je vidět, že jsme ve velmi mladé zemi s krátkou historií.

Protože máme na večer lístky do Opery na operu, tak bereme rovnou i připravené večerní šatstvo, dáváme studenou sprchu a prcháme z rozžhaveného pokoje do víru velkoměsta. Tam nám sklapla past na všechny nemístní lidi s názvem autobusová doprava. V tom aby se prase vyznalo! Jaký bus jede kam, to se prostě nedozvíte. Takže se vyplatí ptát se řidičů a všech kolem. Potom nastoupíte a zjistíte, že všechny zastávky jsou na znamení a hlášení stanic rozhodně nefunguje. Zatímco cestování vlakem je úplný opak blížící se standardu českého MHD.

Konečně si užíváme vegetariánského falafelu a pověstných vietnamských baget. Objevujeme také německý řetězec Aldi, kde nalézáme skutečné skvosty, na kterých žijeme celých 14 dní. Představu vám může udělat porovnání cen s NZ: Palestinský chleba 1,50 AUD ku 3 NZD za tousťák (na NZ nic jiného není) nebo také vynikající turecký chleba za 1,90 AUD. Olivy za 1,89 AUD oproti 8 NZD. Sluncem vonící rajčata, kde jde poznat rozdíl klimat…

Přejíždíme přechlazeným autobusovým hororem do centra a volnou chvíli zaplácáváme ležérní procházkou po botanické zahradě. Kocháme se výhledy na Operu a letadlové lodě, či lodě výletní (myslím tím zaoceánské výletní lodě).

Nadešel čas a Jítě se plní jeden z jejích snů, jdeme do Opery na operu La Bohéme. Prohlížíme si vybavení interiéru, na kterém se provařili peníze jednou tak velké jako za její stavbu (architekt své dílo nikdy neviděl, byl to Ital a po překročení budgetu byla práce pozastavena, on byl odejit dom a jaksi se při slavnostním otevření Královnou Elizabet II. pozapomnělo na jeho pozvání. No, už to ani nestihne, chudák!). Jedná se o italskou operu, takže jiný jazyk neuslyšíme. Ještěže jsou nad jevištěm umístěné titulky, jinak by nikdo nevěděl, o co jde. Ale musím říci, že lepší operu jsem rozhodně neslyšel! Výkon herců je velkolepý! Dlouholeté italské zkušenosti se projevují i ve věrohodnosti provedení, takže když se zatopí poleny v kamínkách, tak opravdový oheň plápolá a kouří se z komína. Nebo pokud se scéna promění v zábavní podnik, nechybí ani nezbytné nahotinky a v jednu chvíli se na jevišti objeví až 40 lidí! Škoda jen, že za sebou máme tak dlouhý den, přeci jen únava je těžká a tahá mi hlavu ke spánku… Ještě se dostat do postele a padnout!

Další den nás čeká komentovaná prohlídka městem od I’m Free, kdy na konci zaplatíte, kolik uznáte za vhodné. Průvodkyně a současně majitelka společnosti je rodačkou ze Sydney, takže kromě klasických historických faktů se dozvíte, kde je nejlevnější a nejlepší klokaní pizza, nebo kde sehnat levné suvenýry, případně kam na každodenní párty pod širým nebem. Na dotaz prozradí i nejklidnější a nejzastrčenější parky v Centru. Tento den patří zábavě a odpočinku. Odpočinku i tak trochu nuceného, protože je pod mrakem a opravdové dusno. Proto míříme ferry do lunaparku. Tam nás nejvíce oslovuje show místních skokanů do vody, kdy i mě některé tríčky překvapily, např. když skáče skokan obklopený od paty až k hlavě v ohňovém infernu. Nedaleko se pak nachází zapadlý terasovitý parčík se spoustou laviček, židliček a stolečků. Večer nakupujeme místní sim, která slibuje neomezené SMS, hovory a 1,5 GB na 10 dní za 10AUD. Cestou na kolej Jíťu vystraší srážka se švábem, kterému vlezla do cesty. A „batman“, obrovský netopýr rodu Kalouňovitých, jenž si po setmění hledá potravu (živí se ovocem).

Třetí den vyrážíme na světově proslulou Bondi Beach a již od rána se snažíme zaktivovat zakoupenou Sim kartu. Ale ani po celém dni čekání a třech hovorech s help linkou se nám to nedaří. Až poslední operátor nám oznamuje, že si máme sim jít vyměnit. Slušný porod! Myslím, že jsme na to měli být připravení. Když nám do baráku na Zélandu zaváděla australská firma internet, tak to také trvalo měsíc a půl! Každopádně se konečně dostáváme na Bondi a jdeme po všemi opěvovaném treku na jižní pláže. Potkáváme však velké davy lidí a mezi nimi proplétající se běžce, proto volíme návrat. Já si jdu po delší době zaplavat do ledového bazénu s mořskou vodou a do studené sauny (a platím 6$, protože ještě nevím, že všechny ostatní bazény na plážích jsou zdarma). Poté se snažíme projít na South Head. Jelikož je však dost hodin, měníme směr na ferry do Rose Bay, aby nás odvezla zpět do centra. South Head musí počkat do příště. Noční cesta lodí je opravdu skvělý zážitek!

Na Australský den máme v plánu se potkat s Bačou, ale ze všeho nejdříve rozjet tu zatracenou simku. Trávíme 45 minut v obchodě, než se nám povede dostat novou a také dobitou na potřebný počet kreditů.

“Kredity budou stačit!“ – Obivan Kennobi

Jupí, frčíme jako surfaři na vlně! Po této eskapádě zjišťujeme, že internety na dopravu centrem vlastně ani nepotřebujeme, protože jsme již tak znalí, že vytahovat mobil je již spíše zdržování.

S Bačou se potkáváme znovu v centru až poté, co se v parku podíváme na představení „Aboriginals“

nebo předstíraný závod ferry (minulý rok prý byl nepředstíraný, tudíž došlo na různé vytlačovací či odtlačovací manévry, ale teď je to již zakázáno kvůli vysokým škodám na lodích). S Bačou utkáváme plány přibližně takovéto:

• Čínská zahrada
• China Town
• Klokaní pizza
• Darling Harbour
• Chillout v parku za přístavištěm
• Ohňostroj
Všechno klapne, jen v čínské čtvrti najdeme frontu, kde si vystojíte půl hodiny a za to si můžete pořídit místní delikatesu: malé kuličky plněné pudinkem! Vynikající pochutina, která není tak přeslazená, jako všechno na NZ. Jednoznačně to stojí za to!

Protože všude probíhají nějaká představení, kde se nesmí pít ani vlastnit alkohol, objevujeme za Darling Harbour parčík, kde je také zákaz alkoholu, ale všichni místní jej tady konzumují v takovém množství, že naše láhev vína se velmi rychle ztrácí. Na ohňostroj se přesunujeme do parku umístěném nad „párty parkem“, abychom objevili impozantní výhledy na celé centrum. Prý je tady pro turisty ohňostroj každý týden, ale tento má být větší. Což ve výsledku znamená, že se jedná o větší Pražský Novoroční ohňostroj. Aby toho nebylo málo, ještě se potkáváme s Jíti kamarádkou Kamilou! Byl to dlouhý den a tak upadáme rovnou do kómatu. Zítra se musíme totiž vystěhovat.

Znovu balíme! Další týden a něco trávíme u našich kamarádů z Wanaky, kteří přesídlili do Austrálie a bydlí teď v Sydney kousek od pláže Dee Why. Programem dne je návštěva Olympyjského parku. Tam však zjišťujeme, že se jedná o velmi daleká sportoviště s drahým vstupným (prohlídka hlavního stadionu vyjde na hezkých 40$ na jednoho). Jediné co stojí za zmínku je možnost si půjčit kolo, dvojkolo, nebo i trojkolo. To bychom ale nesměli být přesně na druhé straně, než je půjčovna… Proto navštěvujeme velký Outlet, abychom si konečně pořídili trekové sandále, protože v těch žabkách to už nejde! Ke kamarádům se tak dostáváme až pozdě odpoledne. To ale nebrání, jít si užít noční život na pláži! Poznáváme tak skoro celou českou komunitu lidí jako jsme my. Daří se nám tak domluvit půjčení surfů na další den a já můžu jít v klidu spát!

Sobota je ve znamení pláže. Chci totiž, aby si Jíťa vyzkoušela surfování na longboardu. Narážíme však na odpor velkých vln, které pro začátečníky rozhodně nejsou. Takže si to ani Jíťa neužívá. Měním tak buddy board za krátké prkno a jdu to zkusit sám. Ale jen co se tam dostanu, vlny už nejsou. Pech na ntou. Ale i leháro na pláži má něco do sebe!

V neděli jsme si to s Bačou zařídili a jedeme za 2,50$ do Blue Mountains! Ranní vstávání před čtvrtou vyšlo, ale nejel autobus, takže jedeme do plného turistického proudu a místo v 8 dorážíme na místo před 10 hod. Azuro již od rána, přišla jen bouřka, zrovna když jsme hledali informace v ičku. Jaká to náhoda! Prozkoumali jsme:

• Katoombu – přilehlé městečko s výbornou street artovou ulicí a supermarketem Aldi,

• vodopády i s hejnem papoušků Korela, kteří doslova zobali z ruky,

• Tři Sestry – tři vedle sebe stojící skalnaté věže s výhledy do obrovského údolí Blue Mountains,

• Giant steps – 900 strmých schodů dolů do údolí

• Stezku údolím Federal Pass – bylo vidět, že tudy už moc lidí nechodí a tak po vás deštný prales rovnou sahá. A to doslova, protože mezi kapradím se na nohy nabalí pijavice a ty vás nerady pouští…

Konečně to taky vypadá, že se i mě Sydney začíná líbit!

Nafukovací postel nás toho dne vítá s otevřenou náručí!

Dny však najednou ubíhají až moc rychle. Stíháme projít South, Nort a West Head, pláže Curl Curl, Manly – kde mají beach hříště zdarma, které jsme museli vyzkoušet; Palm beach a mnoho dalších.

Co doporučit, tak je procházka na North Head začínající na jižním konci Manly. Kromě skvělých výhledů na město, kde místní jezdí na večerní pikniky, lze objevit zbytky obranné linie Sydney a projít Australia Memorial Walk se jmény ve válkách zemřelých australských vojáků. Pojednávají zde o všech válkách, kterých se Australané zúčastnili.

Poslední den se nám povede si trochu zakajtovat, takže na sedadlo letadla usedáme ještě s plážovým pískem na zadku.

Rozhodně bychom zvládli i další dva měsíce! Teď se však vracíme na studený Zéland.


Podtrženo sečteno:
Každý den ujdeme průměrně 17 km i s použitím městské dopravy.

Vydáno: 18/1/2017