Expedice Nový Zéland

Vysněný Job?

Jednou jsme se takhle nechali najmout na práci v cateringové společnosti na spoluúčasti v pořádání akce (takové to číšničení/barmanování apod.). Bylo to vlasně dva dny před samotnou akcí.

Pár háčků to sice mělo, ale k těm se dostanu později.

Začali jsme jízdou z Wanaky do Queenstownu (pro ty co znají, tak cesta tam byla přes Cronwell) ve služebním teréňáku, kterou odřídila maličká kanaďanka tak otřesným způsobem, že se ani oko nedalo přimhouřit natož jen na spaní pomyslet!

Nu co už, tuto část jsme přežili, částečně díky myšlence, že za toto mučení máme zaplaceno. Pak to ale teprve začalo! Protože se akcička konala ve velmi odlehlé části, musel jsem přetrpět vyhlídkovou plavbu zkrs ledovcové jezero Lake Queenstown se čtyřmi slečnami na palubě. Útrpnosti spočívaly v nesnesitelné konverzaci se zmíněnými dívkami u lahve piva na sluncem rozžhavené palubě prskoletu. Dále pak v nudném výkladu kapitána a následném poznání nudného kapitána osobně. Snášení trapných panoramat, které stejně všichni znají z pohlednic. To vše za obsluhy dvou neprofesionálně a neformálně se chovajících mladíků.

Ještě, že tuto zbohatlíckou ohavnost platil zákazník! Stejně jako náš čas strávený na cestě. Protože jinak bych byl nucen doplavat zpět na břeh.

Po příjezdu na místo určení, bylo empýrickými pokusy zjištěno (zejména nosem), že slavnost se koná na ovčí farmě. Objevily se zvěsti o tématu celé akce: Další nudná svatba s přichystanými projevy každého zúčastněného hosta.
Práce mi byla určena neuvěřitelně těžká: Připravit bar. Ještěže nás ujistili, že vše bude probíhat ve zvyku tzv. Bufetu. Takže i na baru si budou flašky piva otevírat sami! Aby se neřeklo, že i barman zapomněl, jak se flaška piva otevírá, tak jsem si jich také par otevřel a štamgastsky si ťuknul...
V průběhu akce jsme zjistili, že se nejedná o domělou svatbu, ale o mistrovství Jižního ostrova ve stříhání ovcí. O zábavu jsem díky tomu měl také postaráno.

V takto těžké práci jsem mezkoval dokonce až do setmění. Ještě, že nás odvezli zpátky tou samou lodí. Kde jsem musel sedět na fat boych přímo u topení s flaškou piva v ruce, zatímco batohy pohodlně seděli na sedačkach, a já znovu trpěl neformální konverzací s děvčaty. Auto znovu řídila kanadská rally řídička. Jedinou mou útěchou byl můj hrající mix, takže jsem díky němu už nemusel odpovídat na všechny dotěrné otázky. Uf, jsem rád, že to mám zasebou!

Nejhorší na tom všem je, že všecho, co jsem si takto vydělal, spolknul na servise ten můj starý vrak...


Poznámka redakce: Vše co je v předchozím textu zmíněno je hra ironie a nadsázky.
Prosím nezkoušejte doma, jelikož jakékoliv špatné porozumění může vést k emočním vypětí, hádkám, v neposlední řadě pak k rozvodu a klanovým (klonovým?) válkám.

Vydáno: 15/08/2016