Aneb jak jsem se prokousával životem cestovatele.
Akce Bota byla provedena jednoduše bez souhlasu vlastníků. Jednalo se o plánovaný útěk od utlačovatelů, kteří nás skoro každý den utlačovali svými smrdutými a nenakrémovanými nohami. Naše skupina byla rozdělena do dvou úderných skupin. Já-Pravačka byla označována kódově jako podskupina Alfa. Levačka pod kódovým označením Beta. Akce Bota začala nevinným probuzením u řeky nějakých 8 km od Arturs Village, kde vlastníci přespávali. Jelikož se u řeky čistě náhodně objevovali jednotliví chladní upíři v převlečení za miliony mušek, rozhodli se majitelé o přejezd do nedalekého a turisty známého Free Campu. Tam jsme využili naší lstivé zbraně, tedy smradu nashromážděného z páníččiných nohou a ten jsme zcela plánovaně ihned po otevření kufru vypustili. Dále bylo využito naší přirozené barvy černé černě, jenž naše pomocníky v Akci Bota tolik přitahuje. Ano, jak již dobře chápete, využili jsme znalosti o tzv. Sand Flyies a použili jich jako prostředku k našemu útěku. Tím bylo do automobilu navnaděno co největší množství těchto pomocníků, které naši Utlačovatelé tolik nenávidí. Fáze číslo jedna byla úspěšně ukončena. Fáze číslo dvě byla plánována takto: Ve vhodné chvíli, kdy majitelé budou naše pomocníky vyhánět z automobilu, provede skupina Alfa nepozorovaný výsadek, ten po zabezpečení okolí bude doprovázen podpůrnou skupinou Beta. A pak již jen neomezená svoboda! V dotyčné chvíli bylo tedy nutné čekat na správný okamžik k provedení fáze číslo dvě. Ta se naskytla u dočasně umístěné světelné silniční signalizace, která byla vytipována již předchozího dne. Majitel dle očekávání na červené dokořán otevřel dveře a naše pomocníky vyháněl pomocí vrtule vytvořené z červeného trička roztočeného nad hlavou. Úderná skupina Alfa provedla plánovaný výsadek a zabezpečila okolí. K výsadku podpůrné skupiny Beta však tragicky nedošlo, jelikož výsadek byl přerušen uzavřením dveří, z důvodu zpropadené zelené. To zatracené načasování! Automobil odjel! K čemu je však jedna bota samotná, když není v páru?!?
Ještě k tomu svoboda chutnala dosti prašně a zejména pak velmi rušně. Samé kamiony bezohledně projíždějí jen v milimetrové vzdálenosti od mého pravého konce tkaničky! Modlila jsem se k velkému bohu posvátné Gumovky, aby mě nějaký ten obr nechtěl zákeřně rozmáčknout pod svou podrážkou! Vyhřívání na slunci jsem si představovala jinak, než přes tvrdou krustu nalepeného prachu. Po půl hodině již zcela vyschlá, se stál zázrak! Majitelka se zničeho nic zjevila a donesla k mé milované Levačce. Radost byla nezměrná a zapřísahala jsem se, že se raději budu rozplývat ve smradu a pod neustálým utlačováním, nežli pod špinavou podrážkou velkých kamionových oblud.
Avšak naděje na umyté nohy umírá poslední!
Pravačka
