Expedice Nový Zéland

Zpátky na Zélandu

Přistáváme znovu na Christchurském letišti a poté co nás vypustí z letadla klasickým rukávem, dostáváme se doslova na farmu. Na stěnách jsou tapety s tématikou ovčí farmy a nejen to. Zážitek je umocněn i čichovými vjemy, protože rukáv je autenticky zasmraďován ovčím pyžmem. Jak krásné je být zpět na Zélandu, na venkově!

Dostáváme se přes další, již klasické, letištní nástrahy až k obávanému celníkovi. Po probrouzdání všelijakých Failbookových skupin, vyslechnutí si desítek případů opětovného nevpuštění do země apod. jsem přeci jen trochu nervózní, kór když ještě před námi podusí šestici cestovatelů. A aby toho nebylo málo, od Celie mi přijde sms, že se stihli minulý týden přestěhovat a že jí mám dát vědět, až přiletíme! Což zjednodušeně znamená, že na nás zapomněla.

Kupodivu po nás celník chce slyšet jen hrubý itinerář: Chceme prozkoumat, co jsme ještě neviděli. Což je sever Jižního ostrova a celý Severní ostrov. S razítkem nás vpouští zpátky do země.
Tak to by bylo!

Celii se dovoláváme až po půl hodině, kdy je jasné, že dosti přebrala, takže adresu nového baráku si můžeme jen domyslet! Pro nás to znamená, že budeme muset spát na letišti. Nejde to. Po probdělé a promrzlé noci jdeme po rozbřesku směrem do centra. Narazíme na pěkný a útulný Riccarton Park, kde se aspoň mě daří zaspat. Budí nás polední sluníčko a je čas na Chritchurchské Fish&Chips! Skoro hned naproti Riccarton Mall na hlavní ulici (mapa) je obchůdek s rybami a nejlepšími Fish&Chips, co jsme zatím měli. Porce hranolků je klasicky štědrá po Christchurském způsobu a tři rybí filety! Vracíme se zpátky do zeleného parku a zjišťujeme, že za 30 minut bude probíhat představení Robin Hood zcela zdarma. Tomu říkám správná kultura k obědu!

Zpracování je značně odlišné. Poznal jsem to, protože Robin je prsatá slečna a lady Mariana je ufňukaný chlap… Právě pro tyto předělávky, narážky na různé seriály a vnesené vtipy, jde o zábavnou veselohru. Park si jednoduše zamilujeme i díky úchvatné kavárně a elektrickým drátem oddělené buši.

Dlouhý den završujeme posledním střípkem, který Jítě chybí ke skládačce nazvané Chritchurch a tím je Taylors Mistake a trek podél bývalých vojenských baterií.

Cestou vyřizujeme se Celií přespání. Potkáváme se tak se všemi spolubydlícími i s přídavkem. A musím říct, že ta vytahaná spací trička bez molitanů mají něco do sebe. Přeci jen člověk tak vidí, na čem holky jsou…

Zbývá už jen nachystat se na zítřejší stopování na Mt. Cook a spát!

Ráno je ve znamení snídaně, znovu balení, napsaní stopařky a odchodu. Stop plac nacházíme přesně a během čtvrt hodiny sedíme ve velkém náklaďáku, který nás vezme skoro až do našeho cíle! Jíťa si moc pohodlí postele neužívá, takže se po chvilce vyměníme (v kamionu jsou jen dvě sedačky a ani na Zélandu nikdo nesmí jezdit na posteli). Po chvíli má řidič zvídavé otázky jako např.: „Jíte maso? Co kdybychom zastavili na oběd?“ A my jen, že určitě, ale že máme namazané sendviče a že se klidně s ním rozdělíme! On jen: „Já sendviče nerad! Ale znáte novozélandské páje? Jo? A byli jste na ně už ve Fairlaie? Že ne? Tak všechno, co jste do teď měli, bylo jen žrádlo pro kočky!“ A vůbec je s ním sranda! Protijedoucí kamion mu natrhne sluneční „kšilt“ traku takže při jakémkoliv větším poryvu větru mu nepříjemně bouchá do předního skla, což po chvilce začne hodně vadit. První jeho nápad je, že za jízdy ten natržený kšilt utrhne. To ale samozřejmě nejde, takže zastavujeme (sejme tak dva sloupky) a přidělává jej dočasně mojí izolačkou. Sranda! Přijíždíme do malého městečka Fairlaie a běžíme si stoupnout do fronty na nejlepší páje na Zélandu. A taky že jo! Tolik masa jsem v žádném předchozím nenašel a kombinace slaniny s lososem, to prostě MUSÍTE zkusit!

Do Mount Cook Village se dostáváme za pomocí německého páru v již pokročilé době. Kamion přeci jen může jet jen 80 km/h… Avšak na rezervované Mueller Hut prší a funí tak, že nám raději dají zpět peníze a my si za to pořizujeme noc v pěkném pokojíku pro 4, kde chybí už jen kuchyň! Druhý den se přesně podle předpovědi počasí umoudří a jdeme se konečně podívat na ty výhledy u Mueller hut.

Cestou zpět nás nabírají dva starší Izraelci a po úvodním „výslechu“ se baví mezi sebou Izraelsky, protože řidič engliš evidentně neumí. Hodí nás k Twizelu a tam zastavujeme mladou Číňanku, co nás zaveze až do Wanaky. No zaveze, většinu času řídím já, protože ona jede celý den z Christu a její řízení je opravu neskutečné. Takže jsme nakonec rádi, že to mohu odřídit já.

Ve Wanace je zima jako v psírně, tak na oslavu si jdeme dát jeden předražený, ale dobrý, burger.

Asi mi ta Austrálie normálně i chybí!

Vydáno: 1/3/2017