Expedice Nový Zéland

Part 3 - Haast Pass, Wanaka, Rob Roy Glacier, Queenstown

Útěk byl proveden přes Haast Pass, který vede do vnitrozemí, směrem do Wanaky. Cestou je nespočet vodopádů v minimální vzdálenosti od cesty. Takže jsme po celém dni měli stejný dojem, jako zájezdoví turisté, jenž jsou na pár minut vyhozeni na pořízení několika fotografií a jedou na další zajímavé místo. Ale ze zajímavého místa se tak postupně stává jen další nic moc zastávka.

Více ZDEDo Wanaky jsme přijeli kupodivu docela brzo, na nás dosti brzo. Na první pohled bylo vidět, že i podnebí zde panuje jiné. Na West Coastu byl zvyk vidět kopce celé zelené, tady jsou kopce skoro lysé a podzim zde hrál všemi barvami. Stihli jsme si dát ultra malé a drahé fish&chips a Tureckou tortillu. Protože jsme opravdu dojídali všechny zásoby, šli jsme vykoupit místní nejdražší supermarket (jiný tady není). Takže z vykoupení nakonec byl jen normální nákup... Kecám, pořídil jsem Jítě z čisté lásky jeden borůvkový muffin, ze kterého jsem nakonec měl větší půlku... Ve Wanace bohužel žádný free camp není, proto jsme na noc museli jet až skoro ke Cromwellu. Druhý den bylo rozhodnuto jet zpět a užít si bližší (pro nás do té doby neznámý) free camp, který je základnou pro trak na Roy Glacier (Ledovec). Tam se nám podařilo dojet docela pozdě,již docela standardně. Ale zase tolik to nevadilo, protože cesta je sluncem osvícena jen necelou hodinu denně. Takže na nás čekalo překvapení v podobě studeného podzimu, podpořeného tajícím ledovcem. No, docela rádi jsme se vraceli do sluncem zalitého údolí. Potom co jsme shlédli na na Západním pobřeží, tohle za moc opravdu nestálo. V noci jsem trochu experimentoval s noční oblohu a focením na dlouhou expozici. Když tu cestou k autu mě vyděsil náraz do poblíž stojícího auta. Než jsem u stařečka telefouna nastartoval světlo, tak uběhla nějaká ta minuta. Auto jsem pak nebojácně obešel a co to na jeho druhé straně nepotkám? Vačice na mě hledí a nevěří, že jí někdo našel! Překvapění vyprchálo a vačice hopkaje předemnou utíká. No co, pěkná návštěva! Nechávám jí plavat. Počkat! Vlastně ne! Rozbíhám se za hobkajícím „pejskem“ (je podobně velká) a nakonec jí doženu. Poté co párkrát narazí do pletiva, zjistí, že mi opravdu neuteče. Proto si vyleze na kůl a tam začne dělat modelku. Přivolávám Jíťu, co si poblíž čistí zuby a běžím zrušit dlouhou závěrku na foťáku. Po návratu kupodivu je vačice stále na svém místě. Pár fotek a necháme ji nakonec „plavat“.

Další foto najdete na mém Flickru

Ráno nás budí vrtulník, co dopravuje nějaké ty zásoby, bo co, na zdejší chaty. Protože jsme se už nějakou dobu nekoupali a vedle kempu protéká čistá voda z ledovce, rozhodnu se provětrat svůj surf a jdu se vykoupat! „Když na to neumíš, musíš aspoň vypadat.“ Taková byla někdejší rada kamarádky. Pár německých turistu bulí kulvy, ale já se jen čistě usmívám. Čas ubíhá, proto se rozhodujeme pro odjezd. Cestou se „stavujeme“ na Rob Roys Peak. Takový Avalanche Peak u Wanaky, však ne tolik náročný, ale s podobným převýšením. Už tradičně se nám načasování nepovedlo podle představ. V půli se nám představila krizička, ale když jsem Jíťu obeznámil s faktem, že bychom někdy stejně museli nahoru znovu vyjít, tak i krizička byla relativně rychle zažehnána. Na treku jsem si zařídili přenocování přímo v Wanace (tímto znovu děkujeme Máše a Lukášovi!) a potkali modelku ovci.
Celou dobu proti nám šli všichni jen dolů, což nám rozhodně k odlehčení mysli nepomáhalo. Nakonec bylo však načasování skvělé, jelikož byl vrchol zdolánán přesně před západem slunce! Nahoře lze vidět Wanaku jako na dlani, spolu s celým jezerem a Rob Gracier v dáli. To bylo ale vykoupeno cestou dolů za světla umírající čelovky. Po zdolané cestě nahoru jsem věděl o pár zkratkách, takže jsme se za mé pomoci ztratili a dokonce i našli srázek v křoví i když tam žádný nemá být! Pro nalezení cesty zpět jsme využili ostatních světlušek a ovčích stezek.

Více foto ZDE

Za odměnu nám bylo dopřáno teplé sprchy. Polovinu následujícího dne jsme prováleli na slunečné terase s noťasama na klíně s výhledem na Wanaku. Předpověď však již dlouho naznačovala kruté a dlouhotrvající deště, proto byla zvolena cesta do Queenstownu. Tam jsme stihli jen vyhlášený hamburger na pozdní oběd a super dlouhou trať na disk golf s bezmála osmnácti jamkami.

U posledního koše tedy „jamky“ jsme nalezli plnou kopu „babek“, která se ani na létající talíř nevešla. To byla večeře! Nejdříve jsme se nemohli shodnout, jestli se houby krájí na tenké plátky, nebo na kostičky. Nakonec byla večeře rozdělena na polovičku plátkovou a polovičku kostičkovou. Pochutnali jsme si na smaženici, jen co je pravda! S večerem se nám však dosti přitížilo. Co vám budu povídat! Běhavka z toho byla slušná. Od té doby, vůbec nechápu proč, již Jíťa žádné houby jíst nechce. A takové nádherné bedly na řízek jsem našel! Každopádně bylo pro přenocování využito již osvědčené místo, tentokráte i s ranním budíčkem od místního DOC pracovníka. I tentokráte to vyšlo bez pokuty... Protože nás přeplněný Queenstown tolik neoslovil a deště klepaly na dveře, směr jih byla opravdu slunečná volba!

Vydáno: 15/06/2016