Expedice Nový Zéland

Part 2 - Franz Josef Glacier, Gilespiess Beach, Fox Glacier

Další den jsme si přejeli k horkým pramenům, na Ledovec Franz Josef a přespali pár nocí na Gilespiess Beach, kde bylo krásně i škaredo, protože jsme tam přečkali zatím největší bouřku a mraky kousavců.

K pramenům nebyla cesta jednoduchá. Kvítko musel přejet pořádně kamenitou cestu a my pak po svých projít cca 500 m buší a po cestičce až k řece. Do řeky se vléval malý vroucí potůček. Protože se jedná o již známé místo, byly v písečném dně vyhloubeny malé bazénky.

Já jsem si podle vidiny bazénu vzal fotografickou výbavu, plavky a žabky. V Buši mě však překvapilo bahno, spadlé stromy, nízký průchod a všudypčítomné liány. Žabky si rozhodně užili! S sebou jsem také vláčel hamaku a hrnec. Hamaku se pro mračna kousavců nedalo použít a hrnec se ukázal jako nejlepší nástroj pro prohloubení horkých a studených bazénků.

U Ledovce Franz Josef jsem si nějakou záhadou spletl cestu a místo dvouhodinového výstupu nad ledovec jsme zamířili na vedlejší horu. Jelikož náš odhad času není vůbec vycvičený, tak jsme kvůli smívání museli opravdu spěchat. V domění, že jde o plánovanou trasu, naše tempo narůstalo. Trasa byla opravdu neuvěřitelná, celou dobu vedla přes deštný prales. I kameny byly porostlé mechem, jak tady bylo vlhko! Na mini mítince s výhledem jsme potkali malou odpočívající číňanku, která odhadovala vzdálenost vrcholu na dalších 1,75 hodiny! Už jsem věděl, že to opravdu náš kopec není! Ale co, došli jsme na nejbližší výhled a sešli si znovu užívat prales. Za úplné tmy jsme přejeli přes Fox Gracier do dalšího free campu na Gilespiess Beach. Cesta byla dosti klikatá, dlouhá a jen po štěrku, takže Jiťa jako dnešní řidič toho měla již dost!

Více foto na Flikru

Protože předpověď ukazovala na velké srážky (19mm) strávili jsme zde 3 noci. Když nebyl vítr, tak platilo pravidlo mraků kousalů.První den mělo začít pršet až odpoledne, proto jsme se rozhodli pro procházku na pláž, kde se usídlila tulení kolonie. Cesta to kupodivu byla docela dlouhá, ale nádherná a byli jsme rádi, že se předpověď o pár hodin posunula. V oblasti se totiž nacházely artefakty tzv. Druhé zlaté horečky, kdy sem byly navezeny sofistikované stroje pro těžbu zlata ze zdejšího písku. Investice se zcela vůbec nevyplatila a drahé stroje se již nevyplatilo přemisťovat, proto je tam jen tak nechali. Dokonce jsme viděli i jak řeka nemá dostatek vody, aby se vlévala do Tasmánského moře, které díky přlivu nahrnulo písek jako přehradu. Po dosažení pláže s tulení kolonii, byl nalezen jen jeden tuleň, Homer a mračna kousalů. Kousalů se zbavíte, jen když jdete dostatečně rychle. Z toho vyplývá, že jsou velmi pomalí, takže je lze lehce zabít. Ale na Západním pobřeží je jich opravdu hodně. Nejjednodušeji to lze poznat na příkladu, kdy z vaření (vyndání a znovu uspořádání věcí na uvaření jídla) nám nalítalo tolik zmetků do auta, že jsme měli až do setmění o zábavu postaráno, protože až do té doby jsme je zabíjeli. Ale než jsme to stihli, tak každý vyfasoval něco kolem 30 kousanců na jednu nohu…

Výhledy na největší hory ostrova nás doprovázeli všude.

Více foto: ZDE

Po posledním dnu stráveném v zavřeném autě byla Jíťa už opravdu ráda, že z toho malého prostoru může vypadnout. Cestou zpět do Fox Gracier jsme udělali zastávku u jezera Mathewson, kde mělo být možné udělat fotku, kterou jsem už měl…

K Liščímu ledovci jsme po minulé zkušenosti šli napřímo. Cesta byla většinou značená hustou frekvencí kolíků, objevovaly se však místa, kde byly kolíky smeteny vodou, která přišla z vytrvalých dešťů předchozích dní. Takže sem tam se stalo, že bylo nutné přeskakovat malé či velké potůčky a potoky. Počasí se pak usneslo, že bez kapek toho již bylo dost a byla na nás poslána smršť dešťových kapek. Proto jsme spěchali na konečnou West Coastu, do Haastu.

Tam se nám líbilo vedle osamoceného karavanu přímo na pláži. Vydrželi bychom i více nocí, než jen jednu, ale ráno se znovu objevili zmenšené zrůdy a proto byl jednomyslně zvolen útěk!

Vydáno: 11/06/2016