Expedice Nový Zéland

Prázdniny!

Poslední vteřiny v práci odtikaly do prázdna a i mě začaly čtyřměsíční prázdniny nabité cestovní mánií! Osum měsíců fyzické práce a neustálého šetření peněz odzvonilo! Teď už jen zabalit a hurá do Sydney! Teplo nás konečně čeká.

Ale vezměme to od začátku!

Můj čas se nachýlil a jsem již na Zélandu skoro rok, ale nestihli jsme procestovat všechno, co bychom chtěli. Mám tak dvě možnosti, jak prodloužit víza o víza turistiká:
Požádat o ně tady na NZ a projít si lékařskou prohlídkou včetně Rentgenu, což by mě všeho všudy stálo cca 650 NZD.
Nebo si pořídit letenky mimo NZ a vrátit se jako turista.
Zvolili jsme tedy možnost druhou a pořídili si zpáteční letenky do Sydney u Jetstar za 600 NZD pro oba na dva týdny.

Aby to však nebylo jen tak, letenky mají menší zádrhely:
Protože jsou tak levné, musíme letět z Christchurche, který je od Wanaky vzdálený 550 km. Odlet je kolem 6:30, takže na letiště budeme muset být již kolem 4. hodiny ranní. A přílet zpět je tamtéž jen půlhodiny po půlnoci. Ale to všechno se nějak vyřeší!
Naopak jednoznačné plusy se vylouply bez toho, abychom o nich před tím věděli. Jedním z nich je trefa přímo do oslav Australského dne, či Čínského nového roku.

A řešení problematik na sebe nadalo dlouho čekat. Místo plánovaného stopování tam i zpět se stop směrem tam zredukoval na stopování pouze do Queenstownu, jelikož se mi povedlo přes transfer car zajistit auto na relocation do Christu. Relocation je služba pro půjčovny aut, které potřebují převést auto z jedné pobočky na druhou a funguje většinou na principu zapůjčení převáženého auta na určitou omezenou dobu s limitem najetých kilometrů (za překročení limitu se platí za každý km), plnou nádrží, symbolického půjčovného (1 $ na den) a základní pojistky. Pro nás to tedy znamenalo auto na dva dny s plnou nádrží za 2$! Spaní před a po příletu jsem zařídil u kolegyňky z New Worldu, co o prázdninách pracuje ve Wanace, ale jinak je fulltime student medicíny na Univerzitě Canterbury v Christu.

A protože nejsme žádná máslíčka, tak jsem nám na cestě zpět do Wanaky zarezervoval Mueller Hut u Mout Cook. Tam se tedy budeme muset dostat stopem. Balení bylo trochu hektičtějšího rázu, jelikož se nám podařilo za ty dlouhé měsíce nahromadit mnoho věcí a také, protože se díky relocationu posunul náš odjezd o jeden den dopředu. V reálu to znamená, že se do našeho Kvíťáka (Toyota Estima) musíme spakovat za jeden den místo dvou. Ale zabejčili jsme a druhý den můžeme vyjet!

Spolubydla nás cestou na svůj denní příděl kávy hodil na Wanacký stop plac a můžeme začít. Z nezkušené stopařky Jíti se rychle stává stopařská hvězda, protože jen co převezme stopařku do ruky, tak nám zastavuje první auto a jede se přímo na letiště! Jedná se o postarší pár s nejmladším synem na palubě, takže místa moc nazbyt není… Pán je zcestovalý pediatr a paní je ženou v domácnosti. Na cizince jsou zvyklí, protože se u nich doma střídají studenti na výměnné pobyty. Dozvídáme se zajímavosti o Far North distrikt (kraj nad Aucklandem). Např. že se jedná o nejchudší kraj na celém NZ. Takže pokud máte ledničku, myčku a televizi, tak jste již bohatým člověkem. Do té doby jsem si myslel, že to vše spolu s kabelovou televizí SKY, Xboxem a nejméně dvěma auty je standard v každé novozélandské rodině. Jsme asi zmatení z Wanaky! Není tedy divu, že se jednalo o území s největším výskytem Tuberkulózy a kriminality na NZ.

Na letišti si vyzvedáváme rok starou Toyotu Corola jejíž cena se u nás pohybuje něco pod 400 000 Kč. No rozhodně bych si tohle nikdy nekoupil, ale za 2$... Každopádně zrychlení z 0 má pěkné, jen to předjíždění nad 100 jí dělá problém.


Cestou do Christu se stavujeme v kolébce Bungee jumpingu na mostě Kawarau, který leží mezi městy Queenstown a Cromwell na velmi pěkně vypadající cyklostezce.

Další zastávkou jsou Wallabies ve městečku Waimate. Cestou zjišťujeme, že ve městečku jsme již jednou byli, ale paní na ičku nám o nich nějak zapomněla říci. Wallabies jsou malá vydání klokanů a my se seznamujeme i s těmi nejmenšími. Zdejší stanice je jediná certifikovaná na NZ, protože jako většina nenativních zvířat, jsou i Wallabies lovnou a trávenou zvěří, jedná se tedy o stanici záchranou. Klokánci jsou v počátečních kotcích dosti nažraní, takže granule si od nás ani vzít nechtějí, ale ke konci po nás lezou skoro stejně, jako zvědaví makakové v Indonésii. Jíťa si oblíbila vyfasované „farmářské“ boty (china crocss), že je málem vyměnila za své. Ale ještě že tak, aspoň jsme zašli zpátky do recepce a potkali tak Wallabies mimino ve vaku.


Do Christu se dostáváme již za tmy, ale kamarádčin tzv. sleepout nacházíme docela rychle, miluju navigace! No musím říct, že holky jsou v uklízení horší než chlapi. Protože Celie má 7 spolubydlícíh, tak to jde vidět! Ještěže její sleepout je oddělen.

Druhý den vyvážím Jíťu na snídani na zdejší nejvyšší kopec plný trénujících cyklistů a běžců. Poté přejíždíme přes zdejší tunel do Muzea vojenské aviatiky. Protože jsme to původně s bačou Michalem tenkrát nestihli, tak pokračovačku jsem si měl dát již před 8 měsíci až s Jíťou. Jenže právě Jítě není moc dobře, takže si dává 20 v autě a já jdu zjistit, že jsme kupodivu s Michalem stihli všechno! No nevadí, dávám si tedy druhé kolo sám a třetí konečně s Jíťou. Ale více než půl dne je v tahu, tak je čas na Fish&Chips, které dlabeme na stejném místě, jako když jsme se před osmi měsíci rozhodovali, jestli jet na sever nebo se zkusit probojovat k práci ve Wanace… Pak už jen na wifi u knihovny a poslední střípek Christu: Němé památky velkého zemětřesení. Zavezl jsem jí do části, kde zůstaly jen příjezdové silnice, chodníky a veřejné osvětlení. Jen ty domy chybí…

Další den prší, takže si dáváme den spotřebitelské komerce a trávíme ho v nákupním centru. Jediný světlý okamžik bylo shlédnutí poslední verze Hvězdných válek. Na večer se ještě potkáváme s Magdou, co barvitě líčí, jak přežila 3 měsíce cestování s Mertičem. No myslím si, že si to nikdo neumí představit. Ale tvrdí, že v celku to bylo dobrý a sedí tady žívá, takže nezbývá jen, než jí věřit! Protože letenky máme na 6:30, tak na letišti musíme být už ve 4:30, autobusy v tu dobu ještě nejezdí, ptoto volíme vyzkoušet aplikaci Uber.

Ráno Uber zafungoval perfektně a hlavně velmi jednoduše, takže pro nás příjemné překvapení. Protože jsme si v letadle předem připlatili za místa u okna, není kam spěchat. Všechno běží jako na drátkách. Po nádherném rozednění nás čeká přelet přes Alpy zcela bez mráčku. A bílý Mt Cook se majestátně tyčí nad všemi ostatními! Posuďte sami!


  Itinerář našich prázdnin vypadá přibližně takto:
Sydney
Sever jižního ostrova Nového Zélandu
Severní ostrov Nového Zélandu
Jihovýchodní Asie:
• Thajsko
• Kambodža
• Vietnam
• Maymmar
• Nepál
Letní Dobronice :)

Vydáno: 13/2/2017