Aneb jak jsem se prokousával životem cestovatele.
To je tak, když máte zase jeden „víkend“ volno. Jeden den jsme měli společný s Jíťou, takže si ho užijeme a otestujeme naše nová kola na treku do z Wanaky do Hawea. Zvolil jsem pro začátek ty nejlepší traky, které tady ve Sticky Forestu znám, aby si ty předělané brzdy (Kiwi řídí vlevo a také brzdy mají obráceně-zadní na levé a pření na pravé) Jíťa pořádně vyzkoušela! Po komentáři: „Kdyby mi bylo 15, tak bych si to i užívala!“ Jsem zjistil, že jsem zvolil docela oříšky pro začátek.
Hawea track už tak nějak známe z dob, kdy jsme bydleli ve Flat Hawea, ale bylo to super projet si ho celý dohromady. Tak nějak jsme si zavzpomínali, kdy jsem odhodlaně jel pár kilometrů na spolubydlícím maličkém závodním celopéru a proč mi to trvalo tak dlouho, když na mě Jíťa čekala.
Chvilku jsme objevovali umělou vlnu, kterou na řece udělali, protože v Cromwelu kdysi bývaly krásné peřeje pro vodáky, jenže pak řeku přehradili a peřeje zmizely v nádrži. Vlna je tak velká, že se na ní dá surfovat! 
Pokračovali jsme dále proti proudu řeky až k přehradě v Hawea. Tam jsem si zablbnul na trubce co byla přes vybudovaný náhon, který dnes již ztratil opodstatnění.
Ale k blbnutí jsme plynule přidali Yogu a následně i po delším čase skoro zapomenutou Acro-Yogu, která tak bohužel i vypadala...
Po cestě zpět nás čekala grilovačaka na věhlasném Eely pointu. Kde jsme si jako odměnu udělali pořádný stejk!
Další den byl v plánu vyjet s Martinem (tehdy kolegou z práce) na Ismus Peak, protože při naším prvním výstupu jsme potkali cápka, co si to s kolem šinul nahoru ale nahoře jakoby už nebyl. Zjistil jsem tak, že tam pak vede pěkná hřebenovka. A aby toho nebylo málo (vlna mi pořád ležela v hlavě), tak jsem ještě na párty grilovačce domluvil zastávku na vlně.
Co vám budu povídat, ráno se mi nechtělo skoro nic. Ale rozhodně nic odvolávat nebudu! Vyrazili jsme okouknout vlnu, kde už řádili praxí ošlehaní týpci. Radost pohledět! S chutí jsem jim tu radost šel překazit. Už jen chytnout vlnu je tak trochu lahůdka, protože voda tak trochu teče v opačném směru, než na moři, takže jakákoliv chyba vás vyflusne daleko po proudu!
No co, vlnu jsem chytl, ale stoupnout bude chtít více tréninku! Jen čas trochu tlačí a my máme nabitý program...
Takže balím foťák se surfem a jedeme na hlavní program dne. Cestu si z minula pamatuji, že nebyla tak těžká, jako na Roys Peak, ale zapomněl jsem, že rozhodně celá na výšlap na kole není! Tlačení kola není můj oblíbený sport. Ale aspoň sklízíme obdiv kolemjdoucích!
Po skoro dvou hodinách se konečně dostáváme na vrchol, ale tam nás čeká nemilé překvapení! Funí tady jak na Větřáku, takže hřebenovku bojkotujeme a volíme cestu zpět po naši otiscích pneumatik. Také i z části protože jsem nejde po cestě vytratil mobil... Ten po chvilce hledání nalézáme u místa, kde jsme si dávali selfíčko, jak si tak krásně leží v trávě.
Cesta dolů trvala necelých 10 minut, takže zadostiučinění přichází až s překvapením, že to opravdu bylo všechno!
Večer jen padnu do postele ale se super pocitem, že tento víkend opravdu stál zato!
