Expedice Nový Zéland

Zlaté doly v Bendigo

Po dlouhé době se nám povedlo mít volno ve stejný den, proto pro jeho využití padla jasná volba! Půjdeme prozkoumat od Wanaky cca 40 minut vzdálené zaniklé zlatonosné městečko Bendigo. O tomto městečku víme již dosti dlouho, ale dalo nám práci se zamyslet a najít důležitou brožůru týkající se starých zlatých dolů v této oblasti.

Den však začíná již v 5 ráno budíčkem, protože Jíťa musí stihnout ještě jednu ranní směnu a já jedu vyfotit zdejší „Wanaka kýč“ (Wanaka Tree). Po příjezdu zjišťuji, že jako obvykle je na focení skoro až fronta, neboť je zde připraveno něco kolem 12 fotografů z toho 8 jsou číňani. Počet se postupem času samozřejmě navyšuje.

Protože jsem zapomněl pár věcí doma, tak se pro ně vracím a následně vyzvedávám tvrdě pracující sekci.

Již po menším bloudění a dohadování nastupujeme na trek, jenž vytváří prohlídkový okruh. Po cestě jsme docela vymrzli a proto jsme nabalení jako pumpy. A to doslova. Nosit tři/čtyři vrstvy a kulicha se v pozdním jaře moc nevidí! A když nás míjí pán s krátkým trikem v autě a nažehlenýma košilema, tak nám opravdu něco nesedí.

Trek je lemován troskami budov a naučnými cedulemi, jde tedy i o vzdělávací akci. Při překonávání blízkého potoka zkoušíme den předem nacvičenou „vyhazovačku“, kdy vyhazovaný musí vyskočit a vyhazující, jenž stojí za ním, jej prostě přehodí přes potok. To by byla teorie. Praxe dopadla tak, že Jíťa potok přeskočila. Tak na 2 sekundy. Pak s vyhlídkou, že se pěkně v potoce vycachtá, spadla do mokrého rauše jen po kolena (nenacvičovali jsme vyhazovačku s batohem). Ještěže jsem byl prozíravý a vzal jsem jí dvoje boty. Dal jsem si tedy kilometrový běh zpátky k autu pro suchý pár...

Po přezutí poračujeme dále. Cesta se vine jako had mezi kopečky. Proto si ji sem tam zkracujeme a prodlužujeme Vojenskými zkratkami. Povede se nám také zabloudit na farmářskou cestu, která k okruhu vůbec nepatří. Nám to však nevadí, aspoň nalezneme krásné vyžítí pro boulderové lezení nebo zopakování základních prvků Acro Yogy, kdy se mi při přechodu ze stojky podaří pustit Jíťu zpátky na hlavu. Nikdo se tak nemůže divit, že se někdy chová jako padlá na hlavu. Nebojte, cvičili jsme na měkoučké travičce, která byla prokládaná ježtě měkčími králičími bobky...

Po návratu na okruh zjišťujeme, že naleziště bylo výnosné jen pro tři zakladetele, jinak se investice do těžení nevyplatily. Ani 70 metrový moderní důl či vodní díla. Ale rozhodně se špatně neměli. Pozdní obyvatelé sice žili v plechových příbytcích, avšak zaizolovaných s koberci na podlaze nebo tapetami z Paříže či Londýna. Byla zde zdokumentována stávka, kdy společnost snížila všem horníkům mzdy. O tři týdny později však byla mzda znovu navýšena. Někteří však ve stávce pokračovali, proto byli propuštěni, vystěhováni a jejich domovy zbourány.

Narazili jsme tak na výsledky jejich těžení v podobě homol vykutané horniny, děr v zemi, dvou zamřížovaných hlubokých šachet které byly tak hluboké, že pokud horník všechnu sílu nenechal dole, tak jí ztratil při zdolávání žebříku zpět na povrch (ale na stříbrné doly v Příbrami to rozhodně nemá).

Na konci cesty jsme pak zjistili, že moje klíče od auta se někde ztratily. Kde to sakryš mohlo jen být? Došli jsme ke třem různým pravděpodobným místům, a protože potok byla nejbližší variata, tak jsem si tam znovu doběhl. Díky Bohu, byly tam! Vracím se tak poklusem zpět, jelikož začíná pěkně pršet, tak aby Jíťa u auta nemokla. Přibíhám k autu a ona nikde! Že by šla napřed na vzdálená místa? Ne. Sedí vevnitř a culí se na mě jak culík malé holčičky! Poté co zjistila, že máme otevřený kufr, se přes 10 cm škvíru protáhla pro bundu, kde byly její klíče. Samozřejmě přesně v okamžiku protahování projíždí kolem auto :-D


To jsme si to zase jednou užili!

Vydáno: 15/11/2016