Aneb jak jsem se prokousával životem cestovatele.
Přes agenturu jsem si sehnal práci. Ráno mám dorazit pro věci a projít testy na drogy. Poté mě odeslali na místo za městem. Po trošce bloudění nalézám týpka co vypadá přesně jako kocour v Rychlé rotě, který si říká Monty.
Jednalo se o "mezinárodní" firmu, protože jsem tam našel Samoance, Filipínce, Korejce a kupodivu i Novozélanďany. Ti však do práce chodili do práce v 8 a odcházeli ve 4. My všichni ostatní tam byli už od 6 a končili v 5:30 odpoledne. Práce to byla v celku pohodářská, protože se dělaly pláty vlněného plechu dlouhé 18-19 metrů. Na všechno je nějaký stroj. Jeřáb jezdí po celé hale a ještěrky zvládají také docela dost věcí. Práce spočívala jen v sezení a pomoci uložit vytvořené střešní krytiny pro následný převoz. Ten se konal až třetí den, kdy si pro nadměrnou zásilku (24 tun) přijel Maďar. Který tvrdil, že na Zélandu je už 6 let a že se mu tady rozhodně jezdí lépe, než v přelidněné Evropě. Po třech dnech však s prací i pohoda skončila...
Celých 8 hodin jsem se staral o to, aby stroje byly plné. Pokud se vlna nedala lehce oddělit, tak se daly vedle a prohnaly se přes speciální stroj. Který pak fukarem dostal do strojů vlnu zpátky. Jediný háček byl v tom, že vlna pekelně zavání, je pěkně mastná a hlavně je úplně všude. Z tuku na zemi byly slušné boule. Když se pustil fukar, tak vůně dosahovala nezměrných výšin. A když jste se pěkně zpotili, tak to pěkně kouše (musím ale říct že seno je horší...). U třech pěchovacích strojů jsme byly tři. Já, Samoan a Angličan. Na smoko (smoke break) a oběd byl vždy šel jen jeden, postupně jsme se vystřídali.
Co je však velmi zajímavé jsou osudy této dvojce. Oba měli stejný problém, alkohol a cigarety. Samoan byl pětatřicátník bývalý ligový hráč rugby na NZ. Má dvě děti a jedno na cestě. Dle svých slov, rugby nechal kvůli dětem, lenosti a v neposlední řadě i alkoholu. Jak se zbavit dobře placené práce... Poté pracoval v továrně na maso a už po měsíci to nemohl snést. Jeho manželka tam stále pracuje, avšak jako dohled. Angličan se na NZ dostal ve čtyřech letech a do Anglie se již nikdy nevrátil. Má šest dětí a čtrnáct vnoučat. Sám se označil za pěkného pijáka, když včerejší večer spotřeboval 12 kousků. Pro představu, jedno pivo v hospodě tady stojí kolem patnácti až dvaceti pěti dolarů (240 až 400 korun za jedno). Krabička cigaret vychází na 65 až 89 dolarů. To makáte každý den a půlka platu je fuč jen na takovéto lehké drogy. Jeho dědeček byl ve druhé světové válce jako námořník nasazen na bitevním křižníku HMS Hood Anglické Royal Navy. Avšak byl zasažen střepinou do hlavy při leteckém náletu a následně převezen do nemocnice. Stalo se tomu tři dny před bitvou o Dánskou úžinu, kdy spolu s bitevní lodí Price of Wales napadli Bismarck doprovázený těžkým křižníkem Prinz Eugen. Ten den byl bitevní křižník HMS Hood potopen spolu se 1418 členy posádky. Jen tři námořníci přežili. Doteď žijící dědeček prý má památku na nálet, protože mu střepinu neodstranili, neboť je příliš blízko nervovým centrům. Jak málo stačilo a Briena bych nebyl poznal!
Skvělá zkušenost! Ale jednou to rozhodně stačilo.
Ten pak běží do další místnosti, kde je tzv. červená zóna hygieny. Tam se člověk musí před vstupem umýt ruce, obléct do bílého overalu, zakrýt hlavu síťkou a nasadit holinky a rukavice na ruce. Nesmím tam nesmí mít náhrdelníky, náušnice ani prstýnky, natož mobil. Pak tam člověk rozřezává pytle do trychtýře a míchá tak různé výrobky např. nutriční nebo proteinové nápoje.
Aspoň nemusím platit za tělocvičnu! Každopádně všichni vědí, že tam máme makačku, takže i přestávky máme delší. Co se týče věcí kolem, tak je tady po celé budově wi-fi, máme malý kulečník, fotbálek, automat na old school hry a 4 notebooky na net. V kantýně je káva Nespresso zdarma, stejně tak jakou čaj a mléko, případně Nescafé automat (ten je stejně věčně mimo provoz). Takže to rozhodně není zas tak špatné, jak by se mohlo zdát. Dost je tady také Latino-Američanů. Na španělštinu lze narazit prakticky kdekoliv. Tomu říkám procvičování Angliny!
Ale za tu výslednou pohodu to nakonec stejně stojí!
